Objev rotundy

V prosinci roku 2003 v rámci rekonstrukce budovy Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí bylo zahájeno vybírání zásypů v zazděném prostoru pod podlahou místnosti v prvním patře. Měla zde vzniknout ještě jedna pracovna. Práce začaly komplikovat bloky zdiva, které památkáři nejprve označili za barokní sklepy, ale když se ukázalo, že nemají vchod, bylo jasné, že jde o krypty.

Výzkum byl zpočátku standardním záchranným archeologickým výzkumem za běhu stavby, jakých jsou desítky do roka. Probíhal od počátku vybírání suťových zásypů pod podlahou bývalého kostela v 1. patře malostranské budovy MFF UK na konci roku 2003. Kopáči stavby bourali a vyváželi, archeologové dokumentovali skladbu sutí, vyhledávali nálezy a zaměřovali rozsah zdí. 3. února 2004 kopáči stavby dosáhli dna sutí, odhalila se souvislá koruna základu rotundy a na stavbě byla okamžitě ukončena činnost. Po měsíci byla objevena původní románská dlažba in-situ a záměry Matfyzu dostaly zcela jiný směr.

Po několika různě dlouhých přestávkách určených na realizaci jiných záchranných výzkumných akcí byl výzkum v rotundě ukončen v září 2005 – rozdělený na několik etap trval 10 měsíců. Rotunda sice skrývala mnohem více, ale chyběly peníze. Deset let trvalo, než se mohli archeologové opět pustit do bádání. Matfyz dostal příležitost od EEA Grants z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Tým vedený proděkanem dr. Martinem Vlachem pak téměř rok čekal na rozhodnutí. V konkurenci se ocitlo 209 žádostí, pouze 26 jich bylo schváleno. Mezi nimi i Projekt na Záchranu rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí 25. Symbolicky byl spuštěn na Nový rok 2015. EEA Grants poskytl částku cca 8 mil. Kč, další minimálně 2 milióny Kč se zavázala zajistit fakulta. Během realizace projektu byla spuštěna dárcovská aplikace s názvem Naše rotunda, která i za přispění různých médií oslovila přes více jak 800 dárců. Archeologové se vrátili do rotundy. A nebyli sami. V rámci projektu byli přizváni i restaurátoři a firmy, které se spolupodílely na rekonstrukci takto výjimečné stavby. Rotunda byla svědkem analýz malt, zdiva i podlah, geochemických analýz terénů a vzorků, radiokarbonové analýzy ¹⁴C, analýz hmotných nálezů a geologickému posudku. Restaurátoři měli zajistit od restaurování zdí a dlaždic, výrobu a osazení replik dlažby, až po věrohodnou výmalbu. Stavební firmy zajišťovaly úpravu vstupního prostoru. Postavily schody a lávku, zajistily elektroinstalace s osvětlením a v neposlední řadě nainstalovaly speciální vzduchotechnické zařízení. V rotundě to po téměř dva roky doslova žilo.

A výsledek? 28. 9. 2016, v Den české státnosti, byla rotunda znovu po téměř 400 letech otevřena. Dočkala se tedy zázraku, za kterým stály desítky, ba stovky lidí. Těm všem patří náš dík.

NÁLEZY V ROTUNDĚ

Prostor rotundy je relativně malým nalezištěm. Překvapením pro archeology tedy byl počet a rozmanitost nálezů, které v sobě rotunda skrývala. Archeologové zdokumentovali kolekci šperků z 9. a 10. století, šest koster rodiny rytíře z doby Jana Lucemburského a více než 3 000 úlomků nádob. Významné jsou ale i objevy částí staveb. Nálezy tak činí z rotundy, o níž odborníci ještě donedávna nevěděli, jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v Praze.

Nemovité nálezy

Pod vrstvami hlíny a usazenin byly objeveny památky mnoha období. Mezi tu nejstarší patří nález mělkého plochého dna a dřevěná vlákna z klád roubeného nároží. Dále se při výzkumu odkrylo ohniště a jímka. Vše nasvědčuje tomu, že zde již na konci 8. století stál dům. Na úplném počátku své historie tedy rotunda zřejmě neplnila duchovní úlohu, jak se uvádí ve svatováclavské legendě „Oriente iam sole“ z poloviny 13. století. Místo se však proměňuje kolem roku 900, kdy dům shořel při válečném útoku. Tuto událost dokládají dva nalezené hroty šípů. Překvapením pro archeology byl velký počet změn, kterými prostor pozdější rotundy v 9. a 10. století prošel. Dům vystřídala další stavba, z níž zbyl jen dřevěný trám. Pod trámem se ovšem nalezlo tělíčko novorozence, což nás opravňuje k tvrzení, že se už v 1. polovině 10. století jedná o místo spojené s duchovní tradicí. Tuto domněnku ale potvrzuje až nalezený kruh seskládaný z plochých opukových kamenů (viz obrázek). Dlouho si nad tímto kruhem lámali archeologové hlavu, pak ale dospěli k názoru, že je nejspíše pozůstatkem nejstarší kamenné sakrální stavby patrně z 2. poloviny 10. století. Pravděpodobně se tak jedná o první křesťanský kostel na tomto místě a nejstarší kostel vně Pražského hradu.

V poslední čtvrtině 11. století byla zřejmě postavena rotunda sv. Václava. K její dataci napomohl nález unikátní románské dlažby „in situ“. (viz obrázek) Dochovala se pouze loď této stavby, apsida zanikla v 17. století.

Movité nálezy

Ve srovnání s běžnými raně středověkými stavbami na Malé Straně bylo při výzkumu rotundy sv. Václava získáno movitých nálezů poměrně vysoké množství. Důvodem je i to, že se zde nacházela významná duchovní místa. Rozličnost nálezů je pozoruhodná. Těžiště nálezů tvoří keramické zlomky, doprovází je četné zvířecí kosti. Několik mimořádných nálezů je obsaženo v souboru železných předmětů. Výjimečným nálezem je mědí zdobený klíč svorníkového pružinového zámku (viz obrázek) z vrstvy usazené při pokládce kamenných dlaždic nové podlahy rotundy za krále Přemysla Otakara II. po polovině 13. století.

Poměrně vzácným nálezem je hrot šípu, který souvisí s nájezdy Maďarů. Šipka pochází ze spáleniště dřevěného domu z doby kolem roku 900. Nezvyklým železným předmětem je patrně malý pilníček. Významem v souboru předmětů z neželezných kovů vyniká malý, 1 cm dlouhý knoflík s očkem ze slitiny bronzu s olovem, z doby okolo poloviny 10. století, jehož nálezy jsou v Čechách zcela výjimečné.

Kostěné výrobky sloužily jako šídla, ozdoby či jehly. Zajímavý je nález jakési „žiletky“. Mohla sloužit mužům z elit, kteří byli v té době zobrazováni s bezvousou tváří.

Mezi nejdrobnější nalezené předměty patří zelené skleněné korálky buď z náhrdelníku, nebo z oděvní nášivky.

Antropologické nálezy

Unikátní románská dlažba na podlaze lodi nasvědčuje, že rotunda nebyla v 11. století stavěna proto, aby sloužila i jako pohřebiště. Přesto bylo při výzkumu odhaleno šest hrobů. Ty v jižní lodi patří patrně jedné rodině – muži s bojovým zraněním (zhojené zranění lebky) a nejspíše jeho dětem. Rodina zde byla pohřbena za období vlády Jana Lucemburského a je velmi pravděpodobné, že se jednalo o rodinu člena družiny krále. Další hrob byl nalezen u severní vnitřní stěny lodi. Pod zbytky základového trámu se skrývala jamka s tělíčkem novorozence.

V zásypu nad tělíčkem bylo použito několik vrcholně gotických dlaždic s erbem Jana IV. z Dražic. Proč, to se můžeme jen dohadovat.

Malé množství pohřbů v lodi románského kostela je překvapivé, nápadnější je však absence hrobů v okolí rotundy. V těsném sousedství rotundy (výzkum na chodbě v přízemí do hloubky 0,5 m) nebyl nalezen žádný hrob. Minimálně v románské době se tedy v okolí rotundy nepohřbívalo. Nebyly objeveny ani hroby z období vrcholného středověku, kdy už historické materiály hřbitov v okolí rotundy zmiňují.