Rotunda

Rotunda je označení pro typ raně středověké církevní stavby. Je to vlastně románský kostel s kruhovou lodí a téměř půlkruhovou apsidou, kde bylo místo pro oltář. Představuje jednoduchou stavbu s minimem architektonických prvků. Byť jsou si všechny velmi podobné, neexistují dvě totožné. Rotundy nejsou početné, ve své době byly stavěny jen zřídka. V 9. století byly budovány na území Velké Moravy, odkryly je archeologické výzkumy v Mikulčicích, Starém Městě u Uherského Hradiště a ve Znojmě. Nejstarší rotundou v Čechách je kostel na Budči z počátku 10. století, který stojí v plné kráse dodnes. Nejmladší rotundy v Čechách a na Moravě pocházejí nejspíše ze závěru 12. století. V současné době se v Čechách a na Moravě eviduje 49 rotund. Objevená rotunda sv. Václava na Malostranském náměstí je evidována pod číslem 16 a datována na počátek 11. století.

Historie rotundy

Psáno je v legendách

Když byl pravděpodobně r. 935 zavražděn kníže Václav ve Staré Boleslavi, nebyl ještě znám s přídomkem svatý. Pro možnost svatořečení bylo tehdy zapotřebí zázraků i translace. S translací (převozem těla) knížete Václava do rotundy sv. Víta na Pražském hradě v roce 938 a se zázraky, které se po jeho smrti děly, je spjato i místo rotundy sv. Václava na Malostranském náměstí.

Svatováclavská legenda Ut annuncietur I z 1. poloviny 13. století se zmiňuje o místě, kde podle legendy mělo v 10. století působením sv. Václava dojít k zázraku. Zázrak spočíval v osvobození vězňů božskou mocí, zbavení je okovů a vyvedení z žaláře ve chvíli, kdy tudy procházel povoz s tělem zavražděného sv. Václava ...„že na památku tohoto zázraku byl na místě žaláře zbudován kostel ke cti blahoslaveného mučedníka a stojí tu do dnešního dne“. Zmínka o kostele postaveném v místě zázraku se vztahuje ke zdejší rotundě sv. Václava a je prvním písemným údajem o její existenci. Sama rotunda byla postavena přibližně 150 let po převozu těla knížete a před sepsání legendy Ut annuncietur I.

Z doby translace byl pod nánosem zeminy nalezen kruh seskládaný z plochých opukových kamenů (Nálezy). Zdánlivě malý průměr kruhu by mohl pravděpodobně být první křesťanský kostel na tomto místě a nejstarší kostel vně Pražského hradu.

Jak šel čas

Rotunda byla vystavěna nejspíše jako velkofarní kostel pro jádro původního města Prahy. Časem ale přestal církevním účelům stačit. Pro nové, raně gotické město, založené Přemyslem Otakarem II. v roce 1257, převzal funkci farního kostela kostel Sv. Mikuláše. V té době byla odstraněna ve svatováclavské rotundě keramická reliéfní podlaha a nahrazena podlahou z opukových desek. Kus staré podlahy byl však propadlý a tehdejší kameníci tento úsek pouze zasypali, zarovnali a položili novou opukovou podlahu. Zachovali tak, aniž by tušili, dědictví, které bylo znovuobjeveno za téměř 750 let.

V roce 1309 je rotunda poprvé zmíněna v archivních dokladech jako kostelík v podhradí spravovaný knězem Henrikem. Mluví se o něm spíše jako o kapli se hřbitovem příslušející k farnímu kostelu sv. Mikuláše. Patrně ve 14. století byl proražen nový vstup od západu, ze směru dnešního horního Malostranského náměstí. Do rotundy se pak scházelo po schodech a začalo se v ní i pohřbívat. Během výzkumu vyšlo najevo, že zde byl pohřben rytíř se svou rodinou (Nálezy).

Požáry v letech 1420 a 1541 omezily církevní využívání rotundy. Je nutné si uvědomit, že tou dobou byla rotunda už součástí kostela sv. Václava. Po druhém zmíněném požáru sloužila rotunda jako skládka odpadu a stalo se z ní rumiště. Obnovy se dočkala až v roce 1599. Rotunda byla nově vydlážděna, došlo k nahození nových bílých omítek. Postupně však začal význam rotundy opět upadat. Údajně roku 1612 si stěžovalo několik malostranských měšťanů na “nečistoty a smrad v okolí“ a obec by si prý měla pamětihodného kostelíka lépe hledět.

Vzhled rotundy v době Rudolfa II. potvrzují i ikonografické prameny. Dokládají, že si rotunda i po 550 letech zachovávala svůj románský ráz. Její podobu zachytil Roelandt Savery – dvorní malíř císařů Rudolfa II a Matyáše.

Po bitvě na Bílé Hoře připadl farní kostel sv. Mikuláše řádu jezuitů. Volba nového farního kostela padla na kostel s rotundou, který však musel být pro tyto účely rozšířen. V letech 1628- 1632 byla postavena samostatně stojící, izolovaná sakrální stavba. Její západní průčelí se štítem a střechu se sedlovou zachytil na svém panoramatu Václav Hollar.

Při následné výstavbě jezuitského Domu Professe (správního sídla řádu pro českou provincii), dnes sídla Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, byla okolo roku 1680 výrazně poškozena statika východní části staršího barokního kostela tvořené rotundou. Kostel z 30. let 17. století byl proto stržen, aby stavitelé následně v letech 1684–1688 mohli maximálně využít prostor. Zrušení řádu v roce 1783 s sebou přineslo nejen zestátnění kostela, ale i další stavební úpravy. Rok poté byly zasypány krypty a v bývalém kostele byly umístěny Zemské desky.

Další století zůstala budova bývalého Profesního domu, využívaná pro potřeby Zemského gubernia, bez dalších úprav. Ve 30. letech 20. století stavbaři zničili základy apsidy rotundy, když vybudovávali sociální zařízení pro zaměstnance Československé národní banky, která v Profesním domě sídlila za první republiky. Ke zničení nedošlo vědomě, stavbaři ji prostě nepoznali.

Nový začátek?

Teprve s rekonstrukcí Profesního domu dnešní Matematicko-fyzikální fakultou byl v roce 2004 vyklízen sutí zasypaný prostor, původně interpretovaný na základě dostupných plánků jako podzemí pravděpodobné sakristie barokního kostela. Až další průzkum zasypaných omítaných prostor, později rozpoznaných jako krypty, a objev kruhového zdiva rotundy odkryl příslušný význam zdejších nálezů.